Petr pracoval jako manažer v korporátu 10 let. Vždy první v kanceláři, poslední odcházel. Výsledky měl perfektní – ale jednoho dne se prostě nedokázal zvednout z postele. Tělo řeklo dost.
„Byl jsem zvyklý fungovat jen na výkon. Měřítko úspěchu bylo, kolik toho zvládnu. Ale vnitřně jsem byl prázdný,“ vzpomíná. Diagnóza? Vyhoření.
Změna nepřišla přes noc. Nejdřív přijal, že potřebuje pauzu. Pak začal znovu objevovat jednoduché věci – procházky v přírodě, čtení knih, ticho. „Musel jsem se znovu naučit být.“
Dnes pracuje méně, ale s větším smyslem. Pomáhá druhým najít rovnováhu. „Nejde o to, kolik toho stihneš. Ale jestli se v tom vůbec cítíš živý.“
Jeho příběh připomíná: opravdová změna začíná ve chvíli, kdy si dovolíme zpomalit – a začít znovu.
